Auto jako vášeň

Myslím si, že ti lidé, kteří mají doma nějaký automobil, tak jsem na tom lépe než ti, kteří automobil doma nemají. Vzpomínám si, když mi bylo devatenáct let a já jsem byla čerstvě po střední škole. Potom jsem si uvědomila, že by mě žádná ekonomika nebavila, že bych raději chtěla opravovat auta. A klidně bych se přihlásila také na obor automechanik, protože auto mám ráda a o auta se zajímám už hodně dlouho. Už asi od deseti let. Vás jistě zajímá, proč se zajímám o automobily od svých deseti let. Tohle vám řeknu moc ráda. Protože můj otec byl automechanik a můj bratr pracuje také jako automechanik a můj strýc je dokonce také automechanik.

Auta mám ráda.

Takže u nás je naprostá klasika, že všichni milujeme auta. A tak jsem řekla své mamince, když mi bylo čtrnáct let, že bych nechtěla jít studovat ekonomiku, ale spíše automechanika. Moje máma chvíli na mě koukala s otevřenou pusou a řekla mi, že se tento obor pro ženu absolutně nehodí. Sice má pravdu a já jsem to v té době také věděla, že žena, aby byla automechanik, tak to asi nepřipadá v úvahu. A možná jsem si řekla, že si prvně udělám maturitu z ekonomiky, abych měla taková zadní vrátka, jak se říká. Jenomže potom mi to nedalo a já jsem si řekla, že když mám ráda auta, že se vlastně můžu udělat ještě po střední škole automechanika.

Auta jsou má vášeň.

A víte, je to celé dopadlo? Samozřejmě, že jsem si obor automechanika udělala a nyní s bratrem vlastníme napůl opravnu aut. A opravdu hodně mě to baví a jsem vděčná i sama sobě, že jsem se takhle rozhodla, protože když člověk něco chce, tak by měl to alespoň zkusit a jít si za svým snem. Také jsem velmi ráda, že se mi splnil sen v tom, že jsem si jednou zajezdila auto moto závod na závodním okruhu. Takový super adrenalin jsem dlouho nezažila. Mám ráda adrenalin a když je to z aut, tak je to nejlepší.